Sklářské muzeum
Dlouhodobá výstava se věnuje sklu a výrobkům ze skla ve sklárnách dolnorakousko-českého příhraničí. Zahrnuje historii vzniku skláren, ukazuje řemeslné nástroje a svou formou krásné, umělecky zpracované sklo od 17. století do přítomnosti.
Řemeslo se dědilo z otce na syna a i nevěsta pocházela většinou ze sklářského sídliště. Pro skláře neexistovala neděle ani volné dny, protože tavení skla bylo nepravidelné a člověk musel být připraven na práci v kteroukoliv denní i noční dobu. Když byly stromy v okolí sklárny vykácené, stěhovali se mistři skláři se svými rodinami a pomocníky na jiné místo a postavili si novou chatrč v místě, kde byl hustý les. Zůstaly po nich tak opuštěné chaty, které se občas staly útočištěm sekáčů dřeva, jako např. v Josefsthalu, Ludwigsthalu, Karlstiftu, atd. Od 15. století se počet skláren v horním a západním Waldviertelu stále zvyšoval. Ležely dalece rozložené ve velkém oblouku, začínaje lesy kolem Gföhlu přes lesy Weinsbergeru, příhraniční lesy od Karstiftu až po Litschau.
Sklářské muzeum nechce upozornit pouze na historii, nýbrž na stále aktivní výrobu skla a jeho zušlechtění v horním Waldviertelu. V návaznosti na nové utvoření byla ve sklářském muzeu vytvořena dobová uspořádání podle didaktických aspektů s tvůrčími a mediálními důrazy a prohlídky návštěvníků dle epoch a směrů.
Muzeum kamenů
Pod základní myšlenkou „saxa loquuntur" (Kameny mluví) bylo v Gmündu v roce 1968 otevřeno muzeum kamene. Návštěvníkům je v tomto muzeu nabídnut rozsáhlý souhrn o více než dvousetleté historii zpracování kamene od mladé doby kamenné až do přítomnosti.
V muzeu se nachází nejstarší dochované objekty z doby mladé doby kamenné z let 2200 do 1800 před Kristem.
